Logaritmické pravítko jako koníček

Karel Chaloupka, Praha, 2013, upraveno v květnu 2015. Původní rozhovor vydala Revue Richard, otázky kladl Vladimír Zábranský.

Kapesní logaritmické pravítko japonské firmy SUN HEMMI

Můžete se v krátkosti našim čtenářům představit?

Jsem stavební inženýr, více než dvacet let jsem projektoval průmyslové stavby, takže mám dodnes po celé republice hodně realizovaných staveb. Z těch známějších bych uvedl například montážní halu traktorů ZETOR v Brně, nebo halu lakovny ve ŠKODĚ Mladá Boleslav. Od roku 1992 jsem se zabýval plochými střechami.

Jak vznikl váš vztah k logaritmickým pravítkům a kdy jste se rozhodl, že je začnete sbírat?

Jsem ještě z generace, pro kterou byla elektronická kalkulačka neznámým pojmem. S logaritmickým pravítkem (říkali jsme mu logáro) jsem se poprvé seznámil na průmyslové škole – ostatně stejně jako všichni středoškoláci a dokonce tehdy i učňové v odborných učilištích.

Logaritmické pravítko jsem používal velmi aktivně na střední i vysoké škole, a samozřejmě i jako projektant do počátku osmdesátých let minulého století. První vědecká kalkulačka (s goniometrickými a exponenciálními funkcemi) se objevila až v roce 1972, a trvalo ještě několik let, než ji bylo možné zakoupit i u nás. Kalkulačka byla zpočátku velmi drahá, ale nakonec se stala dostupnou pro každého. Logaritmická pravítka jsme proto přestali používat. Napřed byla odložena do šuplíku v pracovním stole, řada mých kolegů je po čase vyhodila jako již nepotřebnou a zbytečnou pracovní pomůcku – já jsem si jich několik uschoval. Občas jsem na ně narazil, když jsem uklízel ve skříni, a s chutí si na nich cvičně provedl pár výpočtů. Časem jsem k nim získal nostalgický vztah. Řekl bych, že asi stejný, jako má řada z nás ke starým autům nebo k parním lokomotivám. Mají jen několik výhod: jsou výrazně menší a dostupnější.

V roce 2007 jsem náhodně objevil inzerát, ve kterém někdo nabízel za symbolickou cenu čtyři logaritmická pravítka vhodná pro sběratele. Odepsal jsem a následně obdržel čtyři krásná logaritmická pravítka, která mne doslova uchvátila. Mně neznámý pan Čížek mi tehdy k nim přidal vzkaz:

„Kéž by vám přinesla tato zásilka radost.“

Přinesla.

Co to vlastně je logaritmické pravítko?

Logaritmické pravítko je mechanická výpočetní pomůcka, kterou tvoří pevná a pohyblivá část s nanesenými logaritmickými stupnicemi, umožňující rychlé násobení a dělení čísel s dostatečnou přesností pro praktické použití. Běžná logaritmická pravítka umožňují i zjištění hodnot goniometrických funkcí (sin, tg) a logaritmů. Byla dokonce vyráběna logaritmická pravítka pro elektrotechnické nebo matematické výpočty a speciální pravítka pro statiky, geometry, chemiky, piloty, pro použití v zemědělství nebo ve zdravotnictví. Asi málo kdo ví, že na pěti měsíčních misích APOLLO s sebou měli američtí astronauté kapesní logaritmické pravítko od americké firmy Pickett. Bez logaritmického pravítka bychom neměli náš současný svět počítačů, mobilních telefonů, automobilů …

Umíte ještě na logaritmickém pravítku počítat?

Samozřejmě ano. Vždyť jsem jej více než dvacet pět let téměř každý den používal. Přiznám se ale, že na něm umím jen násobit a dělit, používat goniometrické funkce, umocňovat a odmocňovat. Nikdy jsem nepoužíval speciální stupnice, kterými jsou vybavena pravítka určená pro náročnější matematické výpočty, nebo které jsou na speciálních logaritmických pravítkách. K řadě takových pravítek mám i původní návody – ale ruku na srdce, k čemu by mi bylo, kdybych se naučil řešit například na leteckém navigačním logaritmickém pravítku úlohy z oboru navigace, bombardování a vzdušné střelby (jak uvádí návod k jeho použití). Ostatně návody na používání klasického logaritmického pravítka naleznete dnes i na internetu.

Jak velká jsou logaritmická pravítka?

Základní logaritmická stupnice na pravítku začíná číslicí 1 a končí číslicí 10 (tvoří ji graficky vynesené hodnoty logaritmů čísel od 1 do 10). Délka této stupnice v milimetrech udává délku logaritmického pravítka – a nazývá se „modul“ logaritmického pravítka. Pravítka s modulem 100 mm nebo 125 mm se nazývala „kapesní“ a projektanti a technici je nosili v kapsičce svých pracovních plášťů. Pravítka s modulem 250 mm byla nejpoužívanějšími pravítky v praxi a pro přesnější výpočty se používala dlouhá pravítka s modulem 500 mm. V kanceláři jsem měl pověšeno také školní demonstrační logaritmické pravítko s modulem 1 500 mm – je celkem dlouhé 1 790 mm. Nevešlo se mi do bytu, takže jsem je věnoval Technickému muzeu v Praze.

Existují jen rovná logaritmická pravítka?

Klasické logaritmické pravítko je jako každé jiné pravítko rovné. Existují však i logaritmická pravítka kruhového tvaru nazývaná někdy jako „kruhová logaritmická počítadla“, nebo i logaritmická pravítka ve tvaru tužky nebo kapesních hodinek.

Logaritmické pravítko KOMBINATOR ve tvaru tužky východoněmecké firmy MAKEBA.

Jaká logaritmická pravítka se u nás používala?

Na území bývalé Československé republiky byla nejznámější a nejrozšířenější poválečná logaritmická pravítka od tuzemského výrobce LOGAREX. Vyrábělo je však u nás i několik menších výrobců. Ze zahraničních byla u nás nejpoužívanější logaritmická pravítka od německých firem NESTLER, FABER-CASTELL a ARISTO. Po válce i od východoněmecké firmy REISS.

Logaritmické pravítko model 27403-X československé firmy LOGAREX.

Jak získáváte logaritmická pravítka do své sbírky?

Tak jako ostatní sběratelé – občas darem od známých, na burzách, na Aukru, pomocí inzerátů, v bazarech a ve vetešnictvích. Je to dosud finančně nenáročné sběratelství. Na burzách je možné je zakoupit za ceny v řádu desetikorun, v bazarech a na Aukru v řádu desetikorun až několika málo stokorun. Logaritmické pravítko dodnes řada lidí při úklidu vyhodí, ve většině bazarů je pro nezájem kupujících proto často ani nevykupují.

Jaké logaritmické pravítko byste rád ještě získal?

Vím, že existuje české kovové logaritmické pravítko z období před druhou světovou válkou, vyráběné pod značkou „logaritmické pravítko Praha 16“ od profesora Tolara. Nepodařilo se mi jej zatím získat.

Sběratelé mají rádi věci „s příběhem“. Máte také takový?

Jednou mi na inzerát odpověděl jeden pán, že má kdesi uschované francouzské kovové logaritmické pravítko a až jej najde, zavolá mi. Takové logáro jsem nikdy v životě neviděl, takže jsem jako správný sběratel po něm začal toužit. Snad deset telefonů, pán jej nakonec objevil na chatě. Adresu mi nedal, byl však nemocen, takže jsem musel pořád čekat. Nakonec mi volal z nemocnice, že to vypadá na několik týdnů, než se mi ozve. Protože se mi zastavily hodinky, navštívil jsem hodináře. Začal je rozebírat, povídali jsme si, a vyprávěl jsem mu, jak mám políčeno na francouzské logáro. Levou rukou při tom rozhovoru otevřel šuplík svého pracovního stolu, zašmátral tam, a podal mi to francouzské kovové logaritmické pravítko. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Za týden se ozval pán z inzerátu a přivezl mi do Prahy to samé, takže mám teď dvě. Řekněte mi – kolik lidí v Praze má asi ještě doma francouzské logaritmické pravítko, a pokud jej vůbec mají, kolik z nich vůbec ví kde jej má? Nemusím snad zdůraznit, že francouzské logaritmické pravítko bylo u nás i ve své době jistě mimořádně neobvyklé.

Myslíte si, že dnešní mladá generace obklopená počítači a mobilními telefony ještě vůbec ví, co to je logaritmické pravítko a k čemu se používalo?

Myslím si, že neví. Můžete si to sami ověřit. Když jsem jednou v metru vyndal z tašky logáro, které jsem si právě koupil v bazaru, přišli se ke mně na něj podívat lidé, kteří si jej ještě pamatovali ze střední školy. Jsem autorem několika desítek odborných článků o plochých střechách, nikdy jsem neměl problém s jejich zveřejněním v odborném tisku. Před několika lety jsem napsal článek „Z historie logaritmického pravítka“, doplnil jsem jej o řadu fotografií a nabídnul postupně téměř všem našim deníkům do jejich příloh a potom i řadě časopisů. Nebyl zájem. Dal jsem jej přečíst pro kontrolu jednomu známému matematikovi, kterému se líbil. Když se mne po čase zeptal, jak to s uveřejněním dopadlo, a já mu to řekl, pousmál se a odpověděl mi s nadsázkou:/

„Pane inženýre, měl byste do něj dopsat nějakou vraždu, potom byste s uveřejněním u nás asi neměl žádný problém.“