Rozhovor s panem Václavem Kojanem z firmy LOGAREX v Českých Budějovicích (následně závod podniku KOH-I-NOOR)

Ing. Karel Chaloupka, Praha, 1. července 2015, doplněno v srpnu 2021.

Pod názvem LOGAREX si dodnes drtivá většina lidí ze střední nebo starší generace vybaví logaritmické pravítko. Logaritmická pravítka LOGAREX se vyráběla ve stejnojmenné firmě v Českých Budějovicích a jsou známa i mezi sběrateli v řadě zemí. Jedním z posledních pracovníků firmy LOGAREX, který je ještě pamětníkem jejich výroby, je pan Václav Kojan. Na základě mé návštěvy dne 24. února 2015 v závodě LOGAREX, který je dnes součástí podniku KOH-I-NOOR, jsem zapsal následující výsledky mého rozhovoru s panem Kojanem.

pan Václav Kojan – pracovník firmy LOGAREX, dnes sídlem v Rudolfovské ul. 87, České Budějovice

Firma LOGAREX, n. p. byla založena v roce 1950 se sídlem v Dvořákově ulici č. 17 v Českých Budějovicích – v budově, ve které se v minulosti vyráběly rámy na obrazy. Jejím výrobním programem byly od počátku výpočetní a rýsovací pomůcky. Firma LOGAREX po čase přešla pod Závody Bohemia (vlastně dočasné přejmenování firmy KOH-I-NOOR), pak pod firmu GAMA, n. p., jako provoz 02 LOGAREX, a následně pod firmu KOH-I-NOOR TUŽKÁRNA L&C HARDTMUTH, národní podnik, jako závod 05 LOGAREX, a dnes je součástí podniku KOH-I-NOOR HARDTMUTH, a.s. – jako závod 7 LOGAREX se sídlem v Rudolfovské ulici č. 87, České Budějovice.

Původní sídlo firmy LOGAREX, n. p., Dvořákova ul. č. 17 v Českých Budějovicích

Pan Kojan nastoupil do firmy LOGAREX na umístěnku po ukončení studia na ekonomické škole v roce 1952. Jak řekl, „protože mne ve škole bavila matematika, a tam to bude mít něco společného s logaritmy, tak jsem do toho šel a od té doby jsem tady“. Začal pracovat jako skladový účetní v pobočce LOGAREX v Kardašově Řečici. Po dvou letech přešel do LOGAREXU v Českých Budějovicích, kde pracoval rok v nákupu a po absolvování tehdy povinné dvouleté vojenské služby pracoval v technickém oddělení jako technolog, později jako vedoucí vývoje. Úplné začátky výroby logaritmických pravítek v LOGAREXU (tedy období 1950–1952) proto zná jen od svých bývalých spolupracovníků. Výroba logaritmických pravítek zde začínala vlastně od nuly, asi rok se to vyvíjelo. Po roce se k LOGAREXU České Budějovice přidružily další výrobní provozovny, které však vyráběly jiné výrobky:

• LOGAREX, n. p., závod Blovice (geodetické pomůcky)
• LOGAREX, n. p., závod Loštice (skládací dřevěné metry)
• LOGAREX, n. p., závod Kardašova Řečice (dřevěné trojúhelníky, dřevěná pravítka, křivítka, školní dřevěná demonstrační logaritmická pravítka modul 1 500 mm a školní dřevěná logaritmická pravítka modul 250 mm LOGAREX 27101-R)
• LOGAREX, n. p., závod Litomyšl (celuloidové trojúhelníky, pravítka, křivítka a bubliny)

V LOGAREXU České Budějovice se dokonce vyráběly (od roku 1960) i transfúzní soupravy, jejichž výroba se následně převedla do Dalečína na Českomoravské vrchovině.

Výroba logaritmických pravítek byla v LOGAREXU ukončena k 31. prosinci 1982, po roce 1989 se ostatní výroba výrazně zredukovala, a zbytek provozů (nástrojárna) se přestěhoval do budovy v Rudolfovské ulici č. 87 kde se v současnosti vyrábí převážně školní a kancelářské pomůcky – pravítka, trojúhelníky, křivítka, atd. Areál budov v původním sídle LOGAREXU v Dvořákově ulici č. 17 v Českých Budějovicích stále existuje, dnes (březen 2015) však patří jinému majiteli.

V počátcích výroby logaritmických pravítek se v LOGAREXU matrice pro výrobu logaritmických stupnic kreslily ručně a byly proto občas s přesností pravítek potíže. Dělalo se to tak, že se pravítko nakreslilo 5× větší, a potom se to zmenšovalo fotograficky. Měli tady k tomu fotoaparát ZEISS s měchem dlouhým 3 metry, kde od matnice fotoaparátu k rámu s kreslenou předlohou bylo 10 metrů. Matrice se vynášela na papír s kovovou vložkou pomocí kovového pravítka s trojúhelníkem, a přesnost nakreslených rysek stupnic se nastavovala noniusem s tolerancí na desetiny milimetru. V provozu nebyla žádná klimatizace, takže než se to dokreslilo, mohly být části stupnice vlivem teploty nepatrně posunuté. Později se pro zlepšení přesnosti matriční stupnice ryly na průhledné plexisklo s přesností 0,0001 mm, z toho se to kopírovalo na desky z plexiskla, leptalo se to pro 10 pravítek pod sebe, a potom se to rozřezalo na jednotlivé stupnice. Celé logaritmické pravítko proto muselo být složeno jen ze stupnic vyleptaných na stejné desce, jinak by mohlo dojít vlivem nerovnoměrného smršťování materiálu stárnutím k nepřesnostem mezi stupnicemi na šoupátku a stupnicemi na tělese pravítka.

První logaritmická pravítka LOGAREX se vyráběla z plexiskla (PMMA), které se dováželo z Velké Británie pod názvem PERSPEX, a které se potom začalo vyrábět v Povážských chemických závodech v Žilině, ražená pravítka se vyráběla z Astralonu na bázi PVC firmy Dynamit (pravítka GEODET, EXPONENT, PREMIANT, SKRIVAB TRIG) a vstřikovaná pravítka se vyráběla z rázuvzdorného polystyrenu (pravítka DARMSTADT). Běhoun (okénko) se vždy vyráběl ohýbaný z plexiskla a někdy kolem roku 1965 byl u hlavních druhů pravítek nahrazen vstřikovaným provedením z PMMA. Od zahájení velkosériové výroby v roce 1954 se vyrobilo celkem 32 druhů logaritmických pravítek pro všeobecné použití (klasické matematické funkce), z toho některé z nich v řadě dalších technologických modifikací, a 35 druhů pro různé speciální obory – například úkolářské pro strojní obrábění kovů, navigační, geodetické, zemědělské, hematologické, parovodní, radiotechnické, mlékárenské, galvanizérské, svarové, zootechnické, strojní obrábění s SK, Decibel-Neper, plynárenské, naftařské, rentgenologické, růstové atd. Uvedená speciální pravítka se vyráběla v počtu 3 000 až 7 000 ks (dle jednotlivých druhů). Zákazník pro uvedená speciální pravítka většinou pouze definoval matematický vztah a výpočty jejich logaritmických stupnic prováděl LOGAREX, v některých případech si zákazník dodal i výpočty.

V roce 1954 byl zaveden pětimístný systém číslování výrobků, jednotlivé výrobky byly zařazeny do skupin, podskupin a poslední dvojčíslí určovalo pořadové číslo výrobku. Logaritmická pravítka jsou zařazena do skupiny 27, tak například v čísle logaritmického pravítka 27401 určuje číslo 27 skupinu logaritmických pravítek, číslice 4 podskupinu pravítek s modulem 250 mm, a poslední dvojčíslí 01 určovalo pořadové číslo výrobku. Od  šedesátých let je do šoupátka logaritmických pravítek s modulem 250 mm vyraženo číslo určující datum výroby pravítka – například číslo 366 znamená výrobu v březnu roku 1966. Vývojově vyšší fáze téhož výrobku (zlepšený typ) se označovala původním číslem s přidanou římskou číslicí od II výše, například 27401-II.

V době největší poptávky (v letech 1965 až 1975) se vyrábělo v LOGAREXU až 200 000 ks pravítek ročně. Nejvíce se vyrobilo pravítek systému DARMSTADT. Logaritmická pravítka LOGAREX se vyvážela do řady zemí (hodně do Finska, velké množství do SSSR, menší množství do Itálie, Egypta a Brazilie). Pro Finsko se vyráběla speciálně pravítka FINLOG, pro ČSR označená nápisem LOGAMAT (LOGAREX 27406), dále pravítka SKRIVAB TRIG (LOGAREX 27606) a STUDIO LOGAREX (LOGAREX 27607).

Na můj dotaz, kolik asi lidí bylo zaměstnáno ve firmě LOGAREX v Českých Budějovicích na výrobě logaritmických pravítek odpověděl pan Kojan, že celkem asi 50 lidí – z toho na leptání 6 pracovníků, přímo na montáži při vlastní výrobě pravítek 18 lidí, mechanické obrábění zajišťovalo asi 15 lidí a přípravářů a seřizovačů bylo 8 až 10.

Ukázal jsem panu Kojanovi několik zajímavých nejstarších plastových českých logaritmických pravítek s nápisem LOGAREX ze své sbírky. Dle názoru pana Kojana by mohlo jít o výrobky pražské firmy bratrů Ženíškových – domnívá se, že tyto výrobky LOGAREX České Budějovice nevyrobil. Od firmy bratrů Ženíškových z Prahy převzala v roce 1950 nově vytvořená firma LOGAREX v Českých Budějovicích při začátku výroby logaritmických pravítek technologii leptání. S ohledem na tyto skutečnosti přišel pan Kojan v rámci našeho rozhovoru s myšlenkou, zda logaritmická pravítka pod názvem LOGAREX nevyráběla již tato firma, a zda v roce 1950 nově vytvořená firma v Českých Budějovicích nepřevzala její název.

Druhou ve své době známou značkou českých logaritmických pravítek vyráběných po druhé světové válce (od konce padesátých let) byla značka FEPUR. Pravítka FEPUR vyráběla firma: Závod M. Ferebauer – Puffer z Brna. Tato brněnská firma byla také převedena do LOGAREXU. Majitel uvedené firmy pan Ferebauer se do Českých Budějovic přestěhoval i s jeho výrobními prostředky někdy kolem roku 1965. Seděl tady s panem Kojanem v kanceláři, a dle jeho vyjádření to byl takový fanda, velmi chytrý pán. Hlavními výrobky této brněnské firmy byla můstková logaritmická pravítka pro geodety FEPUR 25. Na jejich lisování bylo třeba mít 100tunový lis – a pan Ferebauer si tehdy takový malý lis vyrobil, měl tam píst o průměru asi 200 mm a k tomu měl vstřikovací čerpadlo z dieselového motoru, které vytvořilo dostatečný tlak. S tím on lisoval. Na části jeho přípravků (mimo amatérského lisu, který byl nahrazen ihned strojem z LOGAREXU) se potom v LOGAREXU cca 1 rok vyrábělo dál (pak se vše kromě raznice převedlo na dokonalejší přípravky z výroby LOGAREX) pravítko GEODET UNIVERSAL, jen se tam vymazalo „FEPUR“ a dalo se tam „LOGAREX 27603“. To byla pravítka s raženou stupnicí, která se razila jako slepá a potom se to všechno dodatečně vybarvovalo. Přebytečná barva se potom z toho sbrušovala a zůstala jenom v těch zmáčknutých drážkách.

Tato definitivní verze je zpracována po korekturách pana Kojana a mém doplnění z 5. května 2015, a byla dne 7. května 2015 panem Kojanem odsouhlasena a drobné úpravy potvrzeny 22. června 2015.

Dle mých informací nemá současná firma LOGAREX ani archiv ani své podnikové muzeum logaritmických pravítek. V poslední době se však objevily úvahy na zřízení podnikového muzea pravítek společně s produkty tužkárenské výroby.

Poznámky

• V článku „Zprávy z výstavy v Brně v roce 1957“, uveřejněném v Geodetickém obzoru sv.4/46 z roku 1958, je uveden výrobce pravítek FEPUR 25 takto: Závod M. Ferebauer – Puffer, Brno, Stará 27.
• Z českých archivů mi odpověděli, že dle zakládací listiny firma LOGAREX n. p. vznikla ke dni 1. 1. 1950.
• Zjistil jsem v Poštovním muzeu v Praze, že ve starém pražském telefonním seznamu z roku 1950 je uvedeno: LOGAREX, n. p., závod B. Kodat, výroba štětců, Praha VIII, Střížkovská 567 a Praha VIII, Sokolovská 157. To by tedy měla být další provozovna LOGAREXU. Pan Kojan však k její existenci vyjádřil pochybnosti.
• Zda existovala v Praze firma Ženíšek nebo bratři Ženíškové se mi zatím nepodařilo zjistit (červen 2015).
• Dodatečně mi však sdělil pan Josef M., který ve firmě LOGAREX České Budějovice pracoval od počátku, že výroba logaritmických pravítek se ve firmě LOGAREX rozběhla až od konce roku 1950 a potvrdil, že kapesní logaritmická pravítka s modulem 100 mm (konkrétně LOGAREX 81 a LOGAREX 82) včetně logaritmických pravítek kruhových opravdu LOGAREX České Budějovice vyráběl v roce 1951.
• Školní demonstrační dřevěné pravítko s modulem 1 500 mm bylo v LOGAREXU v Kardašově Řečici vyráběno dle informace od bývalého pracovníka pana Č. v roce 1977 – je z laťovky s nalepeným papírovým potiskem s logaritmickými stupnicemi. Měl jsem jej v kanceláři a věnoval jsem jej Technickému muzeu v Praze.
• Mám ve své sbírce dřevěné logaritmické pravítko systém RIETZ s celuloidovými stupnicemi a s označením LOGAREX 4542-72101-R. Dle pana Kojana takové pravítko nikdy LOGAREX České Budějovice nevyráběl, jen pravítka plastová (jediné celodřevěné školní s identickým označením LOGAREX 4542-72101-R se vyrábělo v  LOGAREXU v Kardašově Řečici). Logaritmická pravítka s celuloidovými stupnicemi však vyráběla firma pana Kovalčíka v Českém Těšíně (Bezručova ul. 30), která po roce 1948 několikrát změnila název a nakonec zanikla. Dle vyjádření pracovníka Státního okresního archivu Karviná „… od prosince 1951, kdy byla firma pana Kovalčíka postavena pod národní správu, do 31. července 1952 spravoval výrobu LOGAREX“. Nabízí se proto možnost, že uvedené dřevěné pravítko s celuloidovými stupnicemi označené jako LOGAREX 4542-27101-R bylo vyrobeno v bývalé firmě pana Kovalčíka. Všechna pravítka vyrobená původní formou Kovalčík i v jejích nástupnických firmách jsou si navzájem hodně podobná, pravítko LOGAREX je však v příčném profilu jemnější (méně masivní) a má také odlišnou grafiku logaritmických stupnic. Druhou možností je, že pravítko pro LOGAREX vyrobila firma Závody V. I. Lenina v Plzni (dříve Škodovy závody, a.s.). Jeho konstrukční provedení je totiž podobné novější variantě provedení úkolářského pravítka od tohoto výrobce. Je také zajímavé, že zadní strana uvedeného pravítka LOGAREX 4542-72101-R včetně papírové tabulky (až na typ písma) je téměř identická se zadní stranou podobného klasického dřevěného pravítka systému RIETZ vyráběného v Závodech V. I. Lenina v Plzni.
• V rozhovoru je uvedeno: "… pro zlepšení přesnosti se matriční stupnice ryly na průhledné plexisklo s přesností 0,0001 mm …" Protože se mi zdála neuvěřitelná ta přesnost rytí na jednu desetitisícinu milimetru, požádal jsem proto pana Kojana dodatečně o kontrolu, zda je to opravdu správně. Odpověď pana Kojana: „K vašemu dotazu ohledně přesnosti rytí. Na tom rycím stroji se přesnost rytí takto skutečně nastavovala. Byl tam takový velký bubínek o průměru cca 150 mm, kde 1 mm představoval posuv upínacího stolu 0,002 mm (nyní to počítám, tak ten průměr byl zřejmě 159,15 mm) a ty mezihodnoty se nastavovaly něčím jako noniusem na posuvce. Kontrolu jsme dělali na optickém měřicím přístroji ZEIS, kde se hodnota odečítala na 0,0001 mm. Pravdou ale je, že když šlo do tuhého (že něco nehrálo), tak jsme dělali vždy několik měření, která se lišila i v hodnotě 0,005 mm. Nastavovalo se opticky na vytvořenou rysku. Ta však měla při tom velkém optickém zvětšení pro nastavení tu konturu „hrbatou“ a tak záleželo na tom, jak se vlasová ryska měřicího přístroje nastavila do pomyslného středu toho „pohoří“. V některých problémových případech jsem se já uchyloval pro nějaký důkaz chyby i pro vzájemné porovnávání 2 filmových printonů a došlo se i k závěru, že plexisklo, na které se rylo, se nějak nerovnoměrně smrštilo a rylo se znovu. V pozdější době, se ten kus plexi pro rytí nechával předem i rozměrově uklidnit několikerým vyhřátím v komoře při teplotě kolem 70 °C s pomalým chladnutím – něco podobného jako se pro uklidnění žíhá ocel. Ještě snad malá zajímavost, že v pozdější době se stupnice ryly převážně v noci, kdy na okolní silnici byl menší provoz a tedy i menší otřesy.“